Divocí koně
Natolik jsme si přivykli vidět ho domestikovaného, třeba v podobě nájemných koní v jezdecké škole nebo krotkých poníků na poutích, že nás zarazí, spatříme-li ho v jeho přirozeném prostředí, ať už na otevřených pláních Ameriky, v australské divočině nebo na relativně mírných vrchovinách a blatech Velké Británie. Zapomínáme, že do našeho života nepatří jen z donucení, ale také svou povahou.
Žádné jiné zvíře nežije odedávna tak blízko člověku, žádným jiným jsme se nenechali tak fascinovat. Od počátků své domestikace nás se slepou poslušností doprovází do válek a často v nich také hyne. Byl naším nejdůležitějším dopravním prostředkem a dnes je naším společníkem při soutěžích a odpočinku. Jeho osud byl
Kůň je od přírody stádní zvíře. Každý majitel vám potvrdí, že koně vypuštění společně na pastviny se vytvoří ,,klovací pořádek" neboli hierarchii a budou se držet převážně ve skupině, i kdyby patřili k naprosto odlišným typům a plemenům. Podobně se divocí koně zpravidla sdržují do stád složených z rodinných skupin o jednom hřebci, pěti či šesti klisnách a jejich potomcích. Ve stádu spí, hrají si a krmí se (divoký kůň se pase až čtrnáct hodin denně) a přitom stále dávají pozor, zda se neblíží nebezpečí. vždy propojen s osudem člověka. Přesto jsou některé končiny naší planety dosud obydleny divokými koňmi a bylo by neštěstí, kdyby se to mělo změnit. Dokud platí Darwinův zákon přežití nejschopnějšího, bude se kůň i v dalších letech dál vyvíjet, prospívat a sloužit člověku.
stáda koní, které doposud vypadalo jako stín, se zvedne hlava, po ní další a další, oči doširoka rozevřené, uši nastražené, pak se dá stádo do cvalu a zbudou po něm jen oblaka prachu a ozvěna.
Mustanga zná dobře každý, kdo viděl film z Divokého západu, americké rodeo nebo alespoň reklamu na marlborky. Na velkých pláních Severní Ameriky žijí tito odolní malí koně zřejmě už čtyři sta let.
Slovo mustang je odvozeno ze španělského mestena (zaběhlý kůň nebo kůň bez majitele). Plemeno se zřejmě vyvinulo z koní dovezených v sedmnáctém století španělskými obyvateli. Někteří koně utekli do divočiny, kde se zabydleli a začali se sdružovat do stád. Jsou známí plachou povahou a vrozeným strachem z lidí, což nás ani nepřekvapuje, uvědomíme-li si, jak se s nimi léta zacházelo. jako většina koní se přesto dají zkrotit a mohou sloužit honákům, kteří oceňují jejich rychlost a pohyblivost.
